Jak jsme se nakonec netopili V.

Den pátý: 8.7.2009 čtvrtek

Trasa dne: Sázava (Pod Klášterem)  – Stříbrná Skalice (Na Marjánce)  6,05 km

Ráno bylo škaredě. Zataženo a foukal vítr. Některým z nás už se na vodu nechtělo. Pro hladký průběh dne jsme museli vyřešit velký problém. Bylo potřeba najít místo, kde se dá vystoupit z lodě na břeh a zároveň je toto místo blízko vlaku. Toto místo taky muselo být nejvíce deset kilometrů po řece od kempu, abychom stihli vlak.  Nakonec jsme vzali auto a vydali se hledat. Jako ideální místo jsme vytipovali Stříbrnou Skalici (Na Marjánce). Vrátili jsme se do kempu a vyložili situaci ostatním. Osm lidí se rozhodlo, že pojede a zbytek zůstal v kempu a balil zbytek lodí a stanů. Někteří se ještě vydali na prohlídku Sázavského kláštera. Prohlídka kláštera byla moc zajímavá a viděli jsme "naživo" i práci restaurátorů, kteří v křížové chodbě odkrývali barokní a gotické fresky. V 11:45 jsme já, Martin N. a páter René dorazili autem o Stříbrné Skalice abychom naložili zbytek lodí. Ti, kteří jeli ten den na vodě, si skočili na oběd a mezitím jsme vysušili a zabalili lodě.

Asi v jednu hodinu odpoledne jsme se rozloučili s páterem Reném a vydali se na vlakovou zastávku, která byla necelý kilometr od hospody. Nastoupili jsme do vlaku směr Ledečko, tam jsme přestoupili na vlak do Kolína a z Kolína vlakem Eurocity rovnou do Brna. Musím se přiznat, že ve vlaku z Kolína do Brna jsem se cítil trochu nepřístojně. Je to vlak, který jezdí z Hamburku až do Budapešti (aspoň tuším). To znamená, že je plný kultivovaných a upravených obchodníků. Já jako smradlavý a špinavý vodák jsme se cítil mezi těmito lidmi trochu divně.