Jak jsme se nakonec netopili IV.

Den čtvrtý: 8.7.2009 středa

Trasa dne: Rataje nad Sázavou (Na Břečkárně) – Sázava (Pod Klášterem) 14.8 km

V noci z úterý na středu střídavě poprchávalo. Pro naše stany to byla zatěžkávací zkouška, protože některé z nich ještě déšť ani nazežily. Ale až na některé vyjímky tuto noc všichni přežili v suchu. Protože ráno pršelo, vstávali jsme o něco později než v minulých dnech (asi v 7:20). Na programu byla jako vždy modlitba, snídaně a po ní balení stanů a bagáže, spuštění lodí na vodu a odplutí do dalšího kempu. Ráno bylo chladné a stále se po obloze honily mraky. Ale optimismu neubývalo, tak jsme i za chladnějšího počasí vyrazili kupředu.

Během cesty se udělalo celkem pěkně a teplo. Akorát nás trochu strašily mraky. Už jsme si říkali, že z těchto mraků pršet nebude a najednou se strhla průtrž. Trvala asi jen pět minut, ale stačila nás celkem dobře promočit. Naštěstí nás stihla přímo u tábořiště Sportareál Samopše, takže jsme přirazili k molu a začli sušit. Když už jsme se vylodili, rozhodli jsme, že si dáme svačinu a ti více zmoklí si šli koupit do hospody čaj. Po svačině jsme se znovu nalodili a vypluli dál po proudu. Během cesty se přehnalo ještě několik menších přepršek, ale ty jsme přečkali u břehu někde pod stromem.

Původně jsme měli v plánu dojet až na tábořiště Vaníček, ale při občerstvovací zastávce v Sázavě jsme rozhodli, že zakempíme předčasně. Někteří z nás byli celkem promočení a zmrzlí a taky se dostavila krize třetího dne. Nakonec jsme udělali dobře, protože jsme postavili stany a začalo pršet a počasí ze zhoršilo. Zažít toto počasí na lodi by asi nebylo moc příjemné.

K večeři jsme měli buřta s bramborovou kaší, ze sáčku. Nechutnala špatně a měla dokonce více využití. Kromě toho, že se dala jíst, dala se také použít jako lepidlo na opravu lodi. A kdybychom z této kaše vytvarovali kuličky a nechali je vyschnout, určitě bychom je mohli použít v nějaké říční bitvě.

Po večeři se část tábora odebrala do blízkého kláštera, kde páter René sloužil mši. Po mši jsme se shromáždili v kempu abychom oslavili nejen poslední večer na vodě, ale i sedmnácté narozeniny našeho kamaráda a spoluvodáka Marka Vaculíka. Měli jsme pro něj nachystaný klobásový dort (bohužel ho nikdo nefotil), ale musel si ho vysloužit několika jednoduchými úkoly. Například stavěl hrad z písku, houpal se na houpačce a umýval si ruce v umývadle. Všechno to samozřejmě poslepu. Potom mu bluegrassová skupina zahrála narozeninovou písničku a byl mu předán dort. Ten se všem moc líbil a hlavně všem chutnal (to mi připomíná, že bych si dal něco k snědku). Potom už šli někteří spát a někteří ještě křepčili s kytarami.