Jak jsme se nakonec netopili III.

Den třetí: 7.7.2009 úterý

Trasa dne: Kácov (Pod jezem) – Rataje nad Sázavou (Na Břěčkárně) -  19,1 km

V úterý jsme vstávali stejně jako v pondělí kolem sedmé a po modlitbě jsme se nasnídali. Balení proběhlo v pořádku a kolem půl desáté jsme se nalodili a vyrazili směr Rataje. Plavba probíhala v pořádku. Všechny jezy, kromě jednoho, jsme bezpečně sjeli, jen jez v Českém Šternberku jsme museli přenášet protože je velmi nebezpečný a sjíždění se silně nedoporučuje. V Českém Šternberku jsme také zastavovali na krátké občerstvení a na svačinu.

Do kempu Na Břečkárně v Ratajích jsme dorazili o něco později, protože několokakilometrový úsek před kempem byl takzvaný “volej”, takže jsme jeli hodně pomalu. Ale to nám vůbec nevadilo, protože řeka měla v tomto úseku hluboké koryto, takže se do ní dalo bez problémů skákat přímo z lodi a dělat jiné skopičiny a vylomeniny. Druhý úsek tohoto dne jsme si užili a dorazili Na Břečkárnu v dobré náladě. Tu nám bohužel po trochu kazily dešťové přeháňky. Mše se konala v přírodě za soumraku. Naštěstí nepršelo pořád, takže jsme po mši mohli zapálit oheň a trochu si u něj zazpívat. Ještě jsme stihli upéct brambory v popelua teprve pak nás vyhnal déšť. Večerní modlitba v dešti u ohně patřila k nejhezčím a nejsilnějším, co jsme na Sázavě zažili. Večer ale ještě ani zdaleka nekončil...

Po večeři a modlitbě se někteří odebrali do svých stanů a malá skupinka šla do přístřešku, kde hrála bluegrassová skupina, která nás úplnou náhodou doprovázela celou vodu. Tato skupina celý večer obohacovala zábavu v kempu. No a když nehrála tato skupina, tak si naše skupinka zazpívala nějakou tu našu moravskou, a dokonce se to všem moc líbilo.