Jak jsme se nakonec netopili II.

Den druhý: 6.7.2009 – pondělí

Trasa dne: Zruč nad Sázavou (V Rákosí) – Kácov (Pod jezem) – 16,9 km

Pondělí byl první den na vodě. Vstávali jsme kolem sedmé ráno. V půl osmé byla snídaně a před ní krátká modlitba. Ke snídani byly vánočky s máslem, marmeládou a medem. Kdo chtěl, vzal si místo vánočky chleba.

Po snídani jsme se domluvili na dalším postupu. Ten byl následující. Sbalit si věci, sbourat stany, dofouknout lodě, odnést je asi půl kilometru k řece, provést instruktáž o splouvání řeky,nalodit se, vyčkat příjezdu pátera Reného a konečně vyrazit směr Kácov. Naštěstí byli všichni celkem disciplinovaní, takže jsme u řeky byli už před půl desátou. Tam jsme provedli krátkou instruktáž a během půlhodinového čekání na otce Reného se nezkušení účastníci sžívali s pádlem, lodí a vodou. Ti, kteří na vodě už někdy byli, jim samozřejmě  radili, co a jak, když se něco stane, nebo po..re.

V deset hodin dorazil páter René a už nic dalšího nebránilo vyplutí směrem Kácov. Cesta probíhala naprosto v pořádku. Posádky byly opatrné a vzhledem k tomu, že na každé lodi byl alespoň jeden zkušený vodák, tak se jelo “jako na drátkách”. Během cesty jsme zdolali dva jezy, které nebyly problémem. Třetí jez přímo u kempu v Kácově jsme museli takzvaně koníčkovat. To znamená, že posádka jde po břehu kolem jezu a táhne loď na laně, které je přivázané k lodi. Hned za jezem jsme přejeli na druhý břeh do kempu.

Do kempu v Kácově “Pod jezem” jsme dorazili kolem půl třetí. Postavili jsme stany a šli navštívit místní kiosek s občerstvením. Někteří si dali grilované kuře, někteří klobásu a taky jsme ochutnali místní specialitu pivo Kácov, které vaří v pivovaru na druhém břehu. Kemp vypadal celkem hezky a nabídka služeb byla celkem dobrá. Jedinou chybou na kráse byla podmáčená tráva v kempu, protože podle vedoucího kempu tam “prší furt”. To se během několika hodin potvrdilo, protože začalo pršet. Tráva v kempu se postupně změnila téměř v bažinu. Naštěstí jsme všechno přežili.

Nebe naše prosby vyslyšelo a rozpršelo se teprve, až když všechny naše  stany stály. V kempu měli naštěstí volnou jednu obytnou buňku, tak bylo kde v suchu uvařit a zejména odsloužit mši svatou. V obytné buňce pro 3 osoby se nás na mši směstnalo aspoň 15. No schválně - kdo z vás už při mši seděl na gauči nebo klečel na horní posteli palandy? :) Po mši, večeři, a modlitbě jsme šli spát. Déšť naštěstí ustal ještě během večera, takže jsme měli štěstí a hladina v řece nestoupla.